Jediná další osoba, která viděla Pannu Marii v Garabandalu, byl osmatřicetiletý španělský kněz, jezuita, otec Luis Marie Andreu.
8. srpna 1961 byl mezi pozorovateli u Borovic, když se náhle stal účastníkem dění v Garabandalu. Bylo slyšet jak říká: „Zázrak! Zázrak!“. Nejen že viděl Pannu Marii, viděl i budoucí velký zázrak (viz Předpověď velkého zázraku). Děvčata v extázi rozuměla, jak mu Panna Maria říká: „Brzy budeš se mnou.“
Ačkoli nikdy nebyl vážně nemocen, zemřel P. Andreu v tu noc. Jeho poslední slova byla:
„Ach! Jak sladkou a krásnou Matku máme v nebi … Jak jsem šťasten … Jakou milost mi Panna Maria udělila. Jaké je to pro nás štěstí, že máme v nebi takovou matku. Není důvod obávat se nadpřirozeného života. Děvčata nám dala příklad, jak máme jednat s Pannou Marií. Nepochybuji o tom, že vše, co se týká děvčat, je pravdivé. Proč by Panna Maria měla vybrat nás? To je nejšťastnější den mého života.“
S těmito slovy sklonil otec Andreu hlavu a zemřel.
Panna Maria řekla, že „v den po velkém zázraku bude jeho tělo nalezeno neporušené“.
Panna Maria projevila zvláštní pozornost a starost o kněze a opakovaně žádala, aby přicházeli do Garabandalu. Dala děvčatům schopnost rozpoznat kněze, i když přišli oblečeni jako laici, a poznat stav jejich duše. Poučila je, že kněží jsou ještě důležitější než andělé, protože svým posvěcením mají moc proměňovat chléb a víno v Tělo a Krev Krista při nejsvětější oběti.